Hej, podstata tohto článku sa skrýva v nadpise. Neverím na lásku, neverím že existuje nejaká moja spriaznená duša, ktorá ma bude schopná ľubiť takú aká som. Nebude ma chcieť meniť, nebude chcieť, aby som bola dokonalá. Nejde mi o vzhľad! Ľúbiť sa má srdcom, nie očami. Pre mňa bude najviac to, že ma ten človek bude ľúbiť, nebude ma chcieť meniť a dokáže ma rozosmiať a utešiť. Neverím že sa taký človek nájde a nikto ma o opaku nepresvečí. Jediný tvor na zemi, ktorý ma ľúbi napriek všetkému, je môj Spajkino. Moje 60-kilové šteniatko, aspoň v duši. Desím sa chvíle, keď ma tu nechá samú. Lebo iba on mi dokáže pomôcť. Som na neho pyšná, som pyšná na všetko čo sa mu podarí. To je tvor ktorého bezvýhradne ľúbim a ktorému je jedno aká som, vždy ma bude ľúbiť tiež. Nič pre mňa neznamená viac, ako on, rútiaci sa z brány, jeho vejúci jazyk, obrovské a chlpaté telo, a ešte nádherné očká... Proste toto je moja spriaznená duša. Verím že rozumie všetkému, čo mu hovorím, pretože on je ten, čo mi dodáva silu ďalej žiť. Chcem, aby žil večne. A aby bol aj naďalej zdravý. Pretože ak odíde on, ja pôjdem hneď za ním. Smejte sa, ale s psychikou by som to nezvládla, som na neho naviazaná, a to sakra pevne. Neprežila by som to, som citlivá a jeho mám už od detstva. Musí tu byť so mnou, inak nič nezvládnem.
Komentáře
Hm... hm... hm...
Verím v lásku, myslím, že je, ale... Myslím si, že láska je iná sviňa, vždy ťa položí na lopatky.
[2]: á ešte som zabudla, chápem, že milujem svojho psíka, posteľ a zvieratá sú najlepší priatelia človeka ;D

Věřím na lásku, ale nevěřím na šťastnou lásku. Vždycky mi přinesla víc bolesti a utrpení. Nenávidím jí.
Taky mám pejska. Oni jsou jediní, kteří vás dokáží bez výhrad milovat.